Mikulka: DIY: po tátovi (A studio Rubín)

January 11, 2020, 12:57 am

≫ Next: Švejda: DIY: po tátovi (A studio Rubín)

≪ Previous: Švejda: Bilance 1989 - 2019

V bytě po zemřelém otci se sejdou dvě sestry středního věku, jedna upjatá, druhá rozevlátá, vzpomínají a domlouvají se, co dělat. Do toho nečekaně vpadne o dvacet let mladší muž, který o sobě k jejich nemilému překvapení prohlásí, že je jejich nevlastní bratr, a že ho měl jejich otec z krátkého románku se svou studentkou. Hru, rozvíjející základní situaci románu Zeptej se táty od Jana Balabána, napsala Dagmar Radová, výtvarnou stránku věci obstarala Petra Vlachynská.

Potíž je v tom, že režisérka Ewa Zembok přišla s inscenací, která se neumí rozhodnout, jestli chce být drásavým vztahovým dramatem, groteskou, výpravnou podívanou nebo jakýmsi divadelním úletem. Nakonec je tu trochu od všeho, jenže všechny ty protikladné polohy si spíš překážejí, než by se umocňovaly, tím spíš, že ani jedna není provedena zvlášť oslnivě. Tempo je bídné, atmosféra nijaká, vtipy nucené, a nakonec to stejně všechno převálcují tradičně - jenže zde dosti neodůvodněně - opulentní kostýmy Petry Vlachynské. Každý z trojice herců přistupuje k věci úplně jinak, rutinní figurkaření Kristýny Frejové je z jiného divadelního světa, proti němu stojí rychle odsekávané repliky Pavla Neškudly (nepsychologizovaná postava bratra byla jedním ze světlejších bodů večera), a uprostřed Halka Třešňáková, která obě polohy se střídavými výsledky střídá. Nemá však valný smysl vypočítávat jednotlivé zádrhele, základním a „souhrnným“ problémem je selhání režie, která nedokázala dát celku styl, nápad, tah ani smysl.

V Rubínu bylo a je k vidění několik titulů, u kterých bych nedokázal jasně říct, o čem jsou, proč se na scéně děje to, co se děje - a přesto umí být jakýmsi svérázným způsobem divadelně dráždivé, mají tajemství a švih. V DIY je to přesně naopak, není obtížné odhadnout, proč se to či ono děje („narežírovanost“ z většiny akcí i nápadů doslova trčí), jenže divadelní svůdnost, groteskno, tajemství nebo třeba jen úplně obyčejné překvapení se dostaví jen výjimečně. Dvěma slovy: promarněná šance.

Více informací zde
fotky zatím nejsou k nalezení

↧

Švejda: DIY: po tátovi (A studio Rubín)

January 11, 2020, 4:03 pm

≫ Next: Časosběrná pseudoanketa - Martin J. Švejda

≪ Previous: Mikulka: DIY: po tátovi (A studio Rubín)

DIY: po tátovi Dagmar Radové je napsaná podle stejného receptu jako její předchozí, úspěšná hra (či možná lépe řečeno scénář) Thelma a Selma. Autorka si za východisko bere cizí materiál - zde román Jana Balabána Zeptej se táty - a na jeho půdorysu buduje svůj, vlastně docela jednoduchý, text.

Jeho hrdinky (zde sestry Magdalenu a Kateřinu) vsazuje do jedné dramatické situace (umřel jim otec a ony se scházejí v jeho bytě), kterou následně obohacuje o moment překvapení (do bytu přijde muž, který se prohlašuje za jejich bratra), a kolem toho pak nejrůzněji krouží prostřednictvím živě a pregnantně napsaných dialogů i monologů, které - jen jakoby mimochodem - nahlížejí zvolené téma (zde nejistoty obrazu blízkého člověka, který si v sobě neseme). Její hra je nikoli prokomponovaným a pevně sceleným, nýbrž otevřeným útvarem, který je pro inscenátory možností, pobídkou k scénickému dotvoření. Radová - řekl bych stručně - ví, jak psát pro divadlo a jak nenuceně otevírat důležitá témata.
Zatímco však nastudování Thelmy a Selmy Jiřího Ondry oplývalo lehkostí, resp. odlehčeností a elementární divadelností (kdy režisér vybudoval k textu vlastně paralelní divadelní plán) a téma hry se mu přitom dařilo zpřítomnit, je inscenace DIX: po tátovi Ewy Zembok ztěžklá a svou neuspořádaností doslova zmatená. Režisérčin přístup je principiálně realistický: popisný, dává si záležet na vyhrávání detailů, a Zembok tímto způsobem vede i herce - realistická študýrka Kristýny Frejové jako Magdaleny s jistým psychologickým "tikem" toho budiž nejpádnějším (a odstrašujícím) příkladem.
Výsledkem zvoleného přístupu je, že Zembok Radové text doslova zalehává, utlačuje, odebírá mu jeho charakteristou lehkost - tak vlastně příznačnou pro "Fričovu generaci", k níž svou poetikou Radová patří. Pod rukama Zembok se Radové hra mění v toporné komediální psychologické drama, které by klidně mohlo být hráno na studiové scéně Divadla na Vinohradech... Jak ale nepřípadné pro A studio Rubín!
Škoda.
Premiéra 10. ledna 2020. Více informací o inscenaci zde.
Recenze vyjde v Lidových novinách.

↧

Časosběrná pseudoanketa - Martin J. Švejda

January 13, 2020, 1:05 am

≫ Next: Časosběrná pseudoanketa - Vladimír Mikulka

≪ Previous: Švejda: DIY: po tátovi (A studio Rubín)

Martin J. Švejda (1997-2018)

hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět.
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

(poznámka na vysvětlenou: v některých ročnících bych zajisté hlasoval pro jiné či další inscenace, kdybych je stihl v daném roce vidět, např. v roce 1997 pro Ivanova Petra Lébla, v roce 2000 pro Oblomova Miroslava Krobota či v roce 2013 pro Zlatá šedesátá Jana Mikuláška)

1997
Chladné srdce (Divadlo Komedie, režie Jan Nebeský)
Třetí zvonění (Činoherní klub, režie Ladislav Smoček)
talent:
Vasil Fridrich (herec)

1998
Bouře (Klicperovo divadlo Hradec Králové, režie Ivo Krobot)
Stráček Váňa (Národní divadlo moravskoslezké Ostrava, režie Oxana Meleshkinová-Smilková)
talent:
Marek Matějka (herec)

1999
Divadelník (Divadlo Na zábradlí, režie J. A. Pitínský)
Kabaret Vian - Cami (Divadlo v Dlouhé, režie Jan Borna)

2000
Jak jsem se ztratil (Divadlo v Dlouhé, režie Jan Borna)
talent:
Klára Sedláčková (herečka)

2001
Broučci /hráno v rámci inscenace Ze života obludného hmyzu/ (Klicperovo divadlo Hradec Králové, režie Zdenek Plachý)
Wozzeck (koprodukce Göteborgs Operan a Národní divadlo, režie David Radok)
talent:
Matěj Dadák (herec)

2002
Osiřelý západ (Činoherní klub, režie Ondřej Sokol)
Osud (Národní divadlo, režie Robert Wilson)
talent:
Divadlo DNO (soubor)

2003
Idiot (Divadlo Petra Bezruče Ostrava, režie Sergej Fedotov)
talent:
Lucie Žáčková (herečka)

2004
Nora (Divadlo v 7 a půl Brno, režie J. A. Pitínský)

2005
nehlasoval

2006
Hamlet (Dejvické divadlo, režie Miroslav Krobot)
Svatba (Komorní scéna Aréna Ostrava, režie Janusz Klimsza)

2007
Lapohádky (Divadlo DNO, režie Kamil Bělohlávek a kolektiv)
talent:
Petr Macháček (režisér a autor)

2008
Obludárium (Divadlo bratří Formanů, režie Petr Forman)
talent:
Jan Mocek (vedoucí souboru Hugo)

2009
-

2010
Muž bez minulosti (Dejvické divadlo, režie Miroslav Krobot)
talent:
Vojtěch Varyš (divadelní kritik)

2011
Polední úděl (Divadlo v Dlouhé, režie Hana Burešová)
talent:
Divadlo Flajšplyš (soubor)

2012
Anna Karenina (Divadlo Reduta Brno, režie Daniel Špinar)
talent:
Športniki (soubor)

2013
Eyolfek (Divadlo v Dlouhé, režie Jan Nebeský)

2014-2017
nehlasoval

2018
Maryša (Divadlo Petra Bezruče Ostrava, režie Janka Ryšánek Schmiedtová)
talent:
Tereza Marečková (herečka)

↧

Časosběrná pseudoanketa - Vladimír Mikulka

January 13, 2020, 1:05 am

≫ Next: Časosběrná pseudoanketa - Jakub Škorpil

≪ Previous: Časosběrná pseudoanketa - Martin J. Švejda

Vladimír Mikulka (1994-2018)

hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět.
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

1994
Rok na vsi (Národní divadlo, režie Miroslav Krobot)
Služky (Divadlo Na zábradlí, režie Petr Lébl)
Tajná znamení ve Varšavě (Divadlo v Řeznické, Máša Vrbová a Jiří Macháček)

1995
Revizor (Divadlo Na zábradlí režie Petr Lébl)

Sestra Úzkost (Dejvické divadlo, režie J. A. Pitínský)

1996
Kulhavý tango (Archa/Dogtroep, režie Threes Schreurs)

Ritter, Dene, Voss (Divadlo Na zábradlí, režie J. A. Pitínský)

talent:

Lilian Malkina (za Horačku v Morávkově Maryše v Divadle Na zábradlí)

1997
Konec masopustu (Divadlo v Dlouhé, režie Hana Burešová)
Kupec benátský (Divadlo Komedie, režie Jan Nebeský)
Ztížená možnost soustředění (Divadlo Na zábradlí, režie Andrej Krob)

1998
Král nekrál (Činoherní klub, režie Michal Lang)
Jelizaveta Bam (Divadlo Na zábradlí, režie Jiří Pokorný)

1999
Divadelník (Divadlo Na zábradlí, režie J. A. Pitínský)
Kabaret Vian - Cami (Divadlo v Dlouhé, režie Jan Borna)
Maryša, po pravdě však Mařka (Klicperovo divadlo Hradec Králové, režie Vladimír Morávek)
talent:

Richard Krajčo (za Hamleta v Divadle Petra Bezruče Ostrava a Skleněný zvěřinec Janáčkovy konzervatoře Ostrava)

Zuzana Vojtíšková (za Skleněný zvěřinec Janáčkovy konzervatoře Ostrava)

2000
Oblomov (Dejvické divadlo, režie Miroslav Krobot)
Jak jsem se ztratil (Divadlo v Dlouhé, režie Jan Borna)
Zpěvy šílence (Klicperovo divadlo Hradec Králové, režie Roman Lipus) - "Inscenace inspirovaná poesií Václava Havla přesahuje obvyklé hranice scénického zpracování poesie i obvyklou míru zapojení prostoru do hry. Premiera v rámci hradeckého festivalu - za účasti autora a především jeho ochranky - měla navíc vynikající (až se obávám, že neopakovatelnou) atmosféru."
talent:
Divadlo DNO

2001
Poslední večeře (Bílé divadlo Ostrava)
Příběhy obyčejného šílenství (Dejvické divadlo, režie Petr Zelenka)

2002
Král Lear (Letní shakespearovské slavnosti, režie Martin Huba)
Racek (Klicperovo divadlo Hradec Králové, režie Vladimír Morávek)

Tři sestry (Dejvické divadlo, režie Miroslav Krobot)

2003
Don Juan (Klicperovo divadlo Hradec Králové, režie Ivan Rajmont)

Idiot (Divadlo Petra Bezruče Ostrava, režie Sergej Fedotov)
Psí srdce (Komorní scéna Aréna Ostrava, režie Sergej Fedotov)

2004
Konec dobrý, všechno dobré (Klicperovo divadlo Hradec Králové, režie Ivan Rajmont)

Sexuální perverze v Chicagu (Činoherní klub, režie Ondřej Sokol)
talent:

Magdalena Borová (Především za Helenu v inscenaci Klicperova divadla Hradec Králové Konec dobrý, všechno dobré. )
Kateřina Čapková (Za Julii v Romeovi a Julii Letních Shakespearovských slavností)
Matija Solce (za vyzařování)

2005
Teremin (Dejvické divadlo, režie Petr Zelenka)
Višňový sad (Divadlo pod Palmovkou, režie Ondřej Sokol)
talent:

Pavlína Štorková (za Pocítění vousů v DISKU a Love Story v Dejvickém divadle)

2006
Americký bizon (Činoherní klub, režie Ondřej Sokol)
Hamlet (Dejvické divadlo, režie Miroslav Krobot)

2007
Hrdina západu (Činoherní klub, režie Ondřej Sokol)
Kabaret Ivan Blatný (Divadlo Komedie, režie Jan Nebeský)
talent:

Linney Happonen (za inscenace Divadla Krepsko)

2008
Zítra se bude... (Národní divadlo, režie Jiří Nekvasil)

2009
La Putyka (La Fabrika, režie Rosťa Novák)
talent:
D.I.S. Harmonie (v případě kolektivní improvizace by bylo naprosto nesmyslné vybrat jednu osobu…)

Vojtěch Dyk (především za La Putyku a Pornohvězdy)

Michal Isteník (sám za sebe, ale především coby zástupce celého Buranteatru)

2010
Lamento (NoD, režie Jan Nebeský)

Muž bez minulosti (Dejvické divadlo, režie Miroslav Krobot)
talent:
Anna Sedlická (za produkci spojenou s Divadelní kavárnou Potrvá)

2011
Amazonie (Buranteatr, režie Mikoláš Týc)

Europeana (Divadlo Reduta Brno, režie Jan Mikulášek)
hamlet je mrtev. bez tíže (Činoherní studio Ústí nad Labem, režie David Šiktanc)
talent:

David Šiktanc (především za režii ústeckého hamleta)

2012
S nadějí, i bez ní (Komorní scéna Aréna Ostrava, režie Ivan Krejčí)
Ucpanej systém (Dejvické divadlo, režie Michal Vajdička)

talent:

Lucia Škandíková (především za scénu k Morgianě a Divadlu Gočár)
Jakub Vašíček (především za režii inscenace Gagarin)

2013
Hráči (Komorní scéna Aréna Ostrava, režie Ivan Krejčí)

Racek (Dejvické divadlo, režie Michal Vajdička)
Zlatá šedesátá (Divadlo Reduta Brno, režie Jan Mikulášek)
talent:
Jan Kačena (především za režii inscenace Ďábel spí v kříži na kozách, S.P.E.K.)
Petra Vlachynská (především za kostýmy ke Kabaretu Shakespeare, NoD)

2014
Báby (Divadlo Na zábradlí, režie Anna Petrželková)

Bouře (SKUTR-Jatka78, režie SKUTR)
U-Dick (Kartel, režie Jan Kačena)

2015
Erben: Sny (Handa Gote research & development)
O hezkých věcech, které zažíváme (Divadelní spolek Masopust, režie Jan Frič)
talent:

Ivo Kristián Kubák (především za režii 1913, ale i za vedení VILY Štvanice)
Matěj Nechvátal (za 1913 a inscenace Jana Kačeny ve sdružení Kartel)
Lucie Polišenská (především za Zemětřesení v Londýně)

2016
Kati (Činoherní klub, režie Ondřej Sokol)

Obchod na korze (Divadlo X10, režie Jiří Pokorný)
Vzkříšení (Dejvické divadlo, režie Michal Vajdička)
talent:
Jakub Čermák (za režie Depresivních dětí)

2017
Chyba (Vít Neznal & kolektiv na Jatkách 78, režie Vít Neznal)

Ovidius: Orfeus (Antická Štvanice, režie Jan Nebeský)
talent:
Sára Arnstein (především za Keep Calm)

Lukáš Brychta (za Pozvání)
Adam Skala a Kamila Krbcová (za režii a dramaturgii inscenace Žranice v DISKu)

2018
Hlubiny (Wariot Ideal)
Jacek staví dům (Autobuf, režie Jan Kačena)
Něco za něco (Divadlo pod Palmovkou, režie Jan Klata)

talent:
Anna Klimešová (za Zápisky z volných chvil)

Jiří Ondra (za režii inscenace Thelma a Selma, A studio Rubín)

↧

Časosběrná pseudoanketa - Jakub Škorpil

January 13, 2020, 1:05 am

≫ Next: Novoroční pseudoanketa (aneb Jak plynuly roky s anketou SADu)

≪ Previous: Časosběrná pseudoanketa - Vladimír Mikulka

Jakub Škorpil (1997-2018)

hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

1997
Křtiny ve Hbřbvích (Nedivadlo Ivana Vyskočila) - „Zejména první představení v podání Ivana Vyskočila a Leoše Suchařípy“
Ivanov (Divadlo Na zábradlí, režie Petr Lébl)
Terezka (Divadlo Komedie, režie Jan Nebeský)
talent
Martin Čičvák (za Baala na JAMU, Brno) - „Za jednotu a razanci stylu na divadelních školách jinak nevídanou.“

2000
Hamlet (Klicperovo divadlo Hradec Králové, režie Vladimír Morávek)
talent
Eliadova knihovna – „Za odvahu k dramaturgii.“
M.U.T. – „Za odvahu k dramaturgii.“

2001
JE SuiS – Podivný případ Faráře z TUeS (Divadlo Na zábradlí, režie Jan Nebeský)
Tragická historie o Doktoru Faustovi(Divadlo Komedie v Gorlici, režie Michal Dočekal)
talent
Thomas Zielinski (za inscenace ve sdružení M.U.T.)

2002
Osiřelý západ (Činoherní klub, režie Ondřej Sokol) – „Výborná groteska. Drama, které je opravdu cool (čili – jak říkají „mladí” – hustý).“
Osud (Národní divadlo, režie Robert Wilson, dirigent Jiří Bělohlávek)
talent
Ondřej Sokol
Jiří Heřman (za Samsona a Dalilu v Divadle J. K. Tyla)

2003
Náměstí Hrdinů (Divadlo Na zábradlí, režie Juraj Nvota)
Stísněná 22 (Národní divadlo, režie Jiří Pokorný)
Ukřižovaná (Střežený Parnass a Pražské komorní divadlo, režie Zdenek Plachý)

2004
Nora (Divadlo v 7 a půl Brno, režie J. A. Pitínský) – „Na Pitínského inscenaci oceňuji stylizovaný rytmus a atmosféru „domečku pro panenky“ a zároveň zvláště věcnou, řekněme severskou poezii, do níž patří jak bankovní úředníci, tak trollové. Je to Nora neaktualizovaná, možná proto ale aktuálnější, než jiné.
Sekec Mazec (Dejvické divadlo, režie Jaroslav Dušek)
Z cizoty (Divadlo Na zábradlí, režie Jan Nebeský)
talent
Vosto5 – „Oceňuji talent, s nímž se zabydlují v divadlech, stanech, na slavnostních večerech a v hudebních kanálech. Dráždí mě, v dobrém pochopitelně, velkorysost jejich projektů. A především mě zatím velmi bavilo vše, co jsem měl šanci vidět.“

2005
Popis jednoho zápasu (Divadlo Na zábradlí, režie David Radok)
talent
Martina Musilová (za inscenaci Ty si jen sajtkára v Alfredu ve dvoře)
Kateřina Jungová (za inscenaci Ty si jen sajtkára v Alfredu ve dvoře)
Radka Mizerová (za inscenaci Ty si jen sajtkára v Alfredu ve dvoře)

2006
talent
Petr Macháček
LÁHOR/soundsystém (za inscenaci 100 procent alibi)

2007
Humanisti (Pražské komorní divadlo, režie Jan Nebeský)

2008
Obludárium (Divadlo bratří Formanů, režie Petr Forman)
talent
Štěpán Pácl (za inscenaci Konec masopustu, DAMU Praha)
Josef Polášek (za roli Hoteliéra v inscenaci Pyreneje, Divadlo Na zábradlí a další)

2009
talent
Vítek Peřina – „Zejména s přihlédnutím k jeho Nožům a vidličkám a jejich osobnímu a osobitému provedení na Ohromných maličkostech 2009 v Divadle Na zábradlí.“

2010
Muž bez minulosti (Dejvické divadlo, režie Miroslav Krobot)

2011
Europeana (Divadlo Reduta Brno, režie Jan Mikulášek)
Já hrdina (KALD DAMU, režie Jiří Havelka)
Podzemní blues (Pražské komorní divadlo, režie Dušan D. Pařízek)
talent
Anna Petrželková (za inscenaci Romeo a Julie, Divadelní společnost Petra Bezruče)
2012
V samotě bavlníkových polí(Pražské komorní divadlo, režie Michal Pěchouček)
talent
Tomáš Hájek (za jeho loutkového Fausta)
Anna Petrželková (za Tichého Tarzana a další)
Studio Hrdinů

2013
Zlatá šedesátá (Divadlo Reduta Brno, režie Jan Mikulášek)
Poslední trik Georgese Mélièse (Divadlo Drak Hradec Králové, režie Jiří Havelka)
Terminus (Spolek Kašpar, režie Marek Němec) – „Málokdy vídaná kombinace jednoduchosti a účinnosti. Tři herci, tři reflektory, točna a tolik emocí.“
talent
Marek Němec – „Hlasuji díky inscenaci Termiuns. Herecké režie bývají jednoduché a emocionální. Ale málokdy je k vidění takový smysl pro neefektní efekt a jen málokdo umí tak účinně odrážet ataky sentimentálního kýče.“

2014
Maryša (HaDivadlo Brno, režie Lukáš Brutovský)
Tartuffe Impromptu! (Národní divadlo, režie Jan Nebeský)
talent
Ivana Kanhäuserová (za Řekni něco a Sezname, otevři se)

2015
Sny (Handa Gote research & development)
Z mrtvého domu (Národní divadlo, režie Daniel Špinar, hudební nastudování Robert Jindra)
Zemětřesení v Londýně (Národní divadlo, režie Daniel Špinar)

2016
Bludiště seznamů (Boca Loca Lab, režie Jiří Adámek)
Olga (Horrory z Hrádečku) (Divadlo Letí, režie Martina Schlegelová)
talent
Tomáš Dianiška (za Mlčení bobříků a další)

2017
Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se neskrývá odlehlých(Naivní divadlo Liberec, režie Filip Homola)
Pár vzkazů veškerenstvu (Studio Hrdinů, režie Michal Pěchouček a Jan Horák)
talent
Eva Hacurová – „Především vzhledem k výkonu v Pár vzkazech veškerenstvu, který dokazuje šíři jejího herectví i muzikální talent. A také pro osobitou přesnost, s níž plní role určené jí v Divadle v Dlouhé.“
Kateřina Dvořáková (za roli v inscenaci A pak přišla Mirna, Divadlo Letí a další)

2018
Plukovník Švec (Národní divadlo, režie Jiří Havelka)
Zápisky z volných chvil(KALD DAMU, režie Anna Klimešová)
talent
Tereza Marečková (herečka a zpěvačka)

↧

Novoroční pseudoanketa (aneb Jak plynuly roky s anketou SADu)

January 13, 2020, 1:12 am

≫ Next: Časosběrná pseudoanketa – Marie Reslová

≪ Previous: Časosběrná pseudoanketa - Jakub Škorpil

Kolega Švejda, jenž je milovníkem bilancí a zobecňujících souhrnů, přišel před Vánoci s nápadem uspořádat anketu, v níž by respondenti napsali, jaké byly jejich určující divadelní zážitky za posledních třicet let. SADovská sekce Nadivadla kontrovala návrhem zkusit místo toho po Novém roce časosběrnou pseudoanketu, jejímž prostřednictvím by se připomnělo, jak jsme my, pamětníci, hlasovali v jednotlivých ročnících ankety Světa a divadla (po jistou dobu známé i jako Ceny Alfréda Radoka).

Z anketních kategorií se nám zdály nejzajímavější dvě: inscenace roku a talent. Řada tipů je samozřejmě zcela očekávatelných, ale občas se jeden nestačí divit. K nahlédnutí zde:

Jakub Škorpil

Martin J. Švejda

Vladimír Mikulka

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), a připomenout tak nám i celému světu své dávné anketní tipy, budou velmi vítáni. Stačí dát vědět. V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků SADu.

P.S.

Vítězové všech kategorií ankety jsou po jednotlivých ročních k nalezení tady a tady (individuální hlasy tam ale samozřejmě nejsou). Švejdova třicetiletá bilance je zde.

↧

Časosběrná pseudoanketa – Marie Reslová

January 20, 2020, 12:08 am

≫ Next: Švejda: Jezero (A studio Rubín)

≪ Previous: Novoroční pseudoanketa (aneb Jak plynuly roky s anketou SADu)

Marie Reslová (1992-2018)

Hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět.
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

1992
Don Juan a Faust, režie Hana Burešová, Divadlo Labyrint
Fernando Krapp mi napsal dopis, režie Petr Lébl, Divadlo Labyrint
Lazebník sevillský, režie Hana Burešová, Divadlo Labyrint

1993
Bezhlavý rytíř, režie Tomáš Dvořák, Naivní divadlo Liberec
Giro di vita, režie Ctibor Turba
Silná v zoologii, režie J.A.Pitínský, Divadlo na zábradlí

1994
Racek, režie Petr Lébl, Divadlo na zábradlí
Naši naši furianti, režie Petr Lébl, Divadlo na zábradlí
Hamlet, režie Jan Nebeský, Divadlo komedie
Talent
Martin Myšička
Halka Třešňáková

1995
Sestra úzkost, režie J.A. Pitínský, Dejvické divadlo
Revizor, režie Petr Lébl, Divadlo na zábradlí
Talent
Egon Tobiáš
Jiří Pokorný
Monika Krejčí

1996
Ritter, Dene, Voss, režie J.A. Pitínský, Divadlo na zábradlí
Konec hry, režie Jan Nebeský, Divadlo Komedie
Tři sestry, režie Michal Dočekal, Divadlo Komedie
Talent
Martin Dohnal
Vladimír Franz

1997
Ivanov, režie Petr Lébl, Divadlo na zábradlí
Hanging man, režie Ctibor Turba,
Terezka, režie Jan Nebeský, Divadlo Komedie
Talent
Theodora Remundová
Tatiana Vilhelmová
Anna Hlavicová Bendová

1998
Dido a Aeneas, režie J.A. Pitínský, DJKT Plzeň
Antilopa, režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo
Plukovník Pták, režie Petr Lébl, Divadlo na zábradlí

1999
Stavitel Solness, režie Jan Nebeský, Divadlo Komedie
Okno, režie Juraj Nvota, Studio Ypsilon
Bramborové divadlo doktora Sakripantiho, režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo

2000
Jak jsem se ztratil, režie Jan Borna, Divadlo v Dlouhé
Tosca, režie Vladimír Morávek, Národní divadlo
Faust (Faust je mrtvý), režie Jiří Pokorný, HaDivadlo
Talent
Matěj Dadák

2001
Tragická historie o doktoru Faustovi, režie Michal Dočekal, Divadlo Komedie
Tři sestry, režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo
Deskový statek, režie Ladislav Smoček, Činoherní klub
Talent
Matěj Dadák
Jan Bidlas

2002
Osud, režie Robert Wilson, Národní divadlo
Osiřelý západ, režie Ondřej Sokol, Činoherní klub
Tři sestry, režie Miroslav Krobot, Dejvické divadlo
Talent
Ondřej Sokol

2003
nehlasovala

2004
Z cizoty, režie Jan Nebeský, Divadlo na zábradlí
Nora, režie J.A. Pitínský, Divadlo v 7 a půl
Bludný Holanďan, režie Jiří Heřman, DJKT Plzeň
Talent
Magdalena Borová

2005
Sclavi/Emigrantova píseň, režie Michal Dočolomanský, Farma v jeskyni
Akvabely, režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo
Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla, režie Tomáš Dvořák, Naivní divadlo
Talent
Gabriela Vermelho
Petra Hauerová

2006
Spřízněni volbou, režie J.A. Pitínský, Dejvické divadlo
Etty Hillesum, režie Jan Nebeský, Divadlo na zábradlí
Sportštyk, režie Nebeský, Jařab, Pařízek, Divadlo Komedie
Talent
Ivana Uhlířová
Martha Issová
Matija Solce

2007
Hrdina západu, režie Ondřej Sokol, Činoherní klub
Pyreneje, režie Jiří Ornest, Divadlo na zábradlí
Plačky, režie SKUTR, Divadlo Archa
Talent
Vojtěch Dyk
Jan Frič
Rosťa Novák

2008
Obludárium, režie Petr Forman, Divadlo bratří Formanů
Nadváha, Nedůležité: Neforemnost, režie Dušan Pařízek, Divadlo Komedie
Višňový sad, režie Vladimír Morávek, Divadlo na Vinohradech
Talent
Petr Kolečko
Pavla Beretová
Jan Frič

2009
Vojcek, režie Daniel Špinar, Divadlo na Vinohradech
Benefice aneb Zachraňte svého Afričana, režie Štěpán Pácl, Divadlo na Fidlovačce
Tartuffe Games, režie Jan Frič, Divadlo na zábradlí
Talent
Daniel Špinar
Petr Kolečko
Pavlína Štorková

2010
Muž bez minulosti, režie Miroslav Krobot, Dejvické divadlo
Kabaret Hašek, režie Jan Frič, Rubín
NOD Quijote, režie Jan Nebeský, ROXY/NOD
Talent
Tereza Voříšková
Zuzana Stavná
Berenika Kohoutová

2011
Polední úděl, režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé
Trapná muka, režie Jan Mikulášek, Divadlo Husa na provázku
Figarova svatba, režie David Drábek, Klicperovo divadlo
Talent
Tereza Dočkalová
Pavlína Štorková
Magdaléna Tkačíková

2012
Ucpanej systém , režie Michal Vajdička, Dejvické divadlo
Divadlo Gočár, režie Jan Nebeský, Omnimusa
Richard III., režie David Drábek, Klicperovo divadlo
Talent
Miloš Orson Štědroň
Zuzana Stavná
Jana Pidrmanová

2013
Racek, režie Michal Vajdička, Dejvické divadlo
Hamlet, režie Daniel Špinar, Švandovo divadlo
Antiwords, režie Petr Boháč, Spitfire Company
Talent
Jan Kačena
Lukáš Brutovský
Iva Němcová

2014
Báby, režie Anna Petrželková, Divadlo na zábradlí
Tartuffe Impromptu!, režie Jan Nebeský, Národní divadlo
Othello, režie Daniel Špinar, Národní divadlo

2015
Kauza Schwejk, režie Dušan Pařízek, Studio Hrdinů a Wiener Festwochen
Dvojí domov, režie Jan Nebeský, NoD
Lessons of Touch, režie Miřenka Čechová, NoD
Talent
Natálie Holíková
Tereza Karpianus

2016
Pěna dní, režie SKUTR, Klicperovo divadlo
Obchod na korze, režie jiří Pokorný, Divadlo X 10
Nora, režie Jan Nebeský Divadlo pod Palmovkou
Talent
Marie Poulová

2017
Kati, režie Jan Frič, Klicperovo divadlo Hradec Králové
Deník zloděje, režie Jan Nebeský, Masopust
Macbeth - Too much blood, režie David Jařab, Divadlo Na zábradlí
Talent
Jenovéfa Boková
Adam Svozil

2018
Sternenhoch, režie Michal Dočekal, Národní divadlo
Soukromé rozhovory, režie Jan Nebeský, Jedl
Něco za něco, režie Jan Klata, Divadlo Pod Palmovkou
Talent
Martin Donutil

↧

Švejda: Jezero (A studio Rubín)

January 20, 2020, 3:20 pm

≫ Next: Časosběrná pseudoanketa – Marie Zdeňková (Bílková)

≪ Previous: Časosběrná pseudoanketa – Marie Reslová

Lucie Ferenzová netlumočí jadrně obrazivý román Bianky Bellové prostřednictvím lineárního vyprávění (což by ostatně při charakteru románu byl i, obávám se, předem ztracený boj), nýbrž jako sérii dramatických výkřiků, usilujících postihnout tresť klíčových zastavení hlavního hrdiny Namiho. Snaží se přitom o to, aby "výkřiky" měly svébytný divadelní ráz, aby působily "neurvale", "punkově" (nejsem si ale úplně jistý, zdali tahle "punkovost" přesně odpovídá syrovosti předlohy, zdali není poněkud jiného charakteru).

Mnohým z divadelních "zkratek" nelze upřít nápaditost (úvodní posezení u jezera, vystižení prostředí dealera Johnnyho jako rapové a house music číslo), některým ano (zhola zbytečné "přerušení" představení odvedením diváků do baru, kde je staticky exponován obraz Namiho seznámení se s hlavním městem) - podstatné se mi ale zdá být, jak moc se Ferenzové daří nějak je provázat a udržet téma (témata) románu.
Myslím, že jednotlivé scény na sebe až příliš strhávají pozornost a stojí spíš jen samy o sobě, že Namiho iniciační cesta "tam a zpět" dystopickou krajinou je dosti nezřetelná (a pořádně se začne vyjevovat až v samotném závěru), zkrátka že té zkratkovitosti a touhy po chytlavé divadelnosti je až příliš. Snaha pojmout Bellové romám svébytně si ale myslím zaslouží ocenit.
Premiéra 30. listopadu 2019. Více informací o inscenaci zde.
Recenze vyjde v Lidových novinách.

↧

Časosběrná pseudoanketa – Marie Zdeňková (Bílková)

January 21, 2020, 1:28 am

≫ Next: Časosběrná pseudoanketa – Kateřina Dolenská

≪ Previous: Švejda: Jezero (A studio Rubín)

Marie Zdeňková (1992-2018)

hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět.
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

1993

ROK NA VSI, režie Miroslav Krobot, Národní divadlo

JOHN GABRIEL BORKMAN, režie Jan Nebeský, Činoherní klub

RŮŽE PRO ALGERNON, režie Jakub Špalek, Divadelní spolek Kašpar

1994

RACEK, režie Petr Lébl, Divadlo Na zábradlí

ŠIBENIČNÍ PÍSNĚ, scénář a režie Eva Tálská, Divadlo Husa na provázku

OBŘI Z HOR, režie Otomar Krejča, Divadlo za branou II

talent

PETR LÉBL (režisér)

BARBORA HRZÁNOVÁ (herečka)

KATEŘINA ŠTEFKOVÁ (kostýmní výtvarnice)

1995

SESTRA ÚZKOST (podle próz Jana Čepa a Jakuba Demla) scénář a režie Jan Antonín Pitínský, Dejvické divadlo

HRDINA ZÁPADU, režie Petr Lébl, Divadlo Na zábradlí

KDE JE MARIE?, režie Lenka Flory, Duncan Centretalent

talent

EGON TOBIÁŠ (výtvarník)

KAREL DOBRÝ (herec)

VÍT VENCL (režisér)

1996

FABRIKA LJUDI, režie Aleš Janák a Ira Andrejevova, Těatr NovoG.O.Fronta

ROK NA VSI, dramatizace a režie Břetislav Rychlík, Městské divadlo Most

OČI BLUDNÝCH HVĚZD, režie Matěj T. Růžička, Divadlo v 7 a půl Brno

talent

JAROSLAV PÍŽL (autorské čtení z básnické sbírky Svět zvířat, in příští vlna/next wave - prezentace sdružení Kvašňák v Paláci Akropolis)

BŘETISLAV RYCHLÍK (dramatizátor-režisér)

1997

IVANOV, režie Petr Lébl, Divadlo Na zábradlí

KOUZELNÝ VRCH, režie J. A. Pitínský, Divadlo v Dlouhé

talent

ANNA HLAVICOVÁ-BENDOVÁ (herečka)

ZUZANA ŠTEFUNKOVÁ (kostýmní výtvarnice)

1998

Wesele, režie Petr Lébl, Divadlo Na zábradlí

Král Lear, režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo Hradec Králové

Lakomec, režie Vít Vencl, Městské divadlo Most

Talent

Andrea Elsnerová (herečka)

Ondřej Malý (herec)

Jaroslav Ples (herec)

1999

MARYŠA - po pravdě však „Mařka“ čili „To máš za to, bestijó!“, režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo Hradec Králové

STRÝČEK VÁŇA, režie Petr Lébl, Divadlo Na zábradlí

2000

LADY MACBETH MCENSKÉHO ÚJEZDU, režie David Radok, Národní divadlo

KABARET UNDINE aneb J.A.P. jde se svou maminkou do divadla. Dávají zas něco o Rusalce, režie Vladimír Morávek, Divadlo v Dlouhé

talent

LUCIE VONDRÁČKOVÁ (herečka)

SYLVIE KRUPANSKÁ (herečka)

2001

WOZZECK, režie David Radok, dirigent Elgar Howarth, koprodukce Göteborgs Operan a Národní divadlo

SOUDNÉ SESTRY (Celá plocha jest jevištěm), režie Hana Burešová, dramatizace Stephen Briggs, Divadlo v Dlouhé

RICHARD III., režie Vladimír Morávek, Divadlo Globe Praha

talent

VÁCLAV CHALUPA (herec)

2002

KRÁL LEAR, režie Martin Huba, agentura SCHOCK, Letní shakespearovské slavnosti, Pražský Hrad

CO VŠECHNO UMÍ CLAUS PEYMANN, režie Jiří Pokorný, Eliadova knihovna Divadla Na zábradlí

NA MALÉM DVORCI, režie Michal Lang, Pidivadlo – stálá scéna Vyšší odborné školy herecké

talent

FRANTIŠEK ČACHOTSKÝ (herec)

VOJTĚCH DUŘT (herec)

2003

HAMLET – STROJ, režie Tomáš Svoboda, Národní divadlo (Bouda)

ROMEO A JULIE, režie Vladimír Morávek, Národní divadlo

NORWAY.TODAY, režie Jakub Špalek, Divadelní spolek Kašpar

talent

JAWA450 (režie, scénografie)

TOMÁŠ SVOBODA (režisér)

2004

SOLINGEN (rána z milosti), režie Jan Nebeský, Pražské komorní divadlo - Divadlo Komedie

NEJMENŠÍ ŽENA NA SVĚTĚ, tvůrčí skupina L. Happonen, Petr Lorenc, Radka Mizerová, Anna Polívková, Robert Smolík, Petr Vaněk (bez rozlišení oborů), Malá komorní scéna Městského divadla Krepsko

PIAGRY, scénické čtení v podání slovenské sekce Divadla v Dlouhé (režisér neuveden)

talent

ANNA POLÍVKOVÁ (herečka)

2005

SCLAVI/EMIGRANTOVA PÍSEŇ, režie Viliam Dočolomanský, Farma v jeskyni

KABARET PRÉVERT-BULIS, scénář a režie Jan Borna, Divadlo v Dlouhé

TANEC HRAČEK, autorská inscenace Petra Nikla, Divadlo Archa Praha

talent

JANA PLODKOVÁ (herečka)

IVANA UHLÍŘOVÁ (herečka)

2006

ÚTĚCHA POLNÍ CESTY, režie Miroslav Bambušek, La Fabrika Praha

TŘI SESTRY, režie Marián Amsler, Činoherní studio Ústí nad Labem

URAŽENÍ A PONÍŽENÍ, režie Filip Nuckolls, Činoherní studio Ústí nad Labem

talent

IVANA UHLÍŘOVÁ (herečka)

MIROSLAV BAMBUŠEK (dramatik, režisér, autor, iniciátor)

2007

KABARET IVAN BLATNÝ, režie Jan Nebeský, Pražské komorní divadlo – divadlo Komedie

HUMANISTI, režie Jan Nebeský, Pražské komorní divadlo – Divadlo Komedie

NOSFERATU, režie David Jařab, Pražské komorní divadlo – Divadlo Komedie

talent

HELENA DVOŘÁKOVÁ (herečka)

VOJTA ŠVEJDA (herec a mim)

2008

VĚŘÍŘ S BROSKVOVÝMI KVĚTY, režie Jan Antonín Pitínský, Divadlo v Dlouhé

SVĚT ODSOUZENCŮV, režie P. Boháč a Spitfire Company, Společenstvo bezhlavých/Spitfire company

talent

JIŘÍ ADÁMEK (režisér, autor)

ANIČKA DUCHAŇOVÁ (autorka, režisérka, herečka)

JAN KOMÁREK (tanečník, choreograf)

2009

LVÍČE, režie V. Čermáková, Pražské komorní divadlo – Divadlo Komedie

SKOČNÁ, režie Miroslav Bambušek, MeetFactory Praha

DŮM BERNARDY ALBY, režie Dodo Gombár, Činoherní studio Ústí nad Labem

talent

ROSTISLAV NOVÁK (autor, režisér, herec, artista)

2010

SPÍLÁNÍ PUBLIKU 2010, režie a scéna Dušan David Pařízek, Pražské komorní divadlo – Divadlo Komedie,

Hordubal (ACH STŮL, ŽIDLE, SVĚTLO A SLOUP), režie Jan Antonín Pitínský, Divadlo Husa na provázku

Československý uran jako daň za osvobození, režie Miroslav Bambušek, O. S. Mezery - Pracovní tábor Vojna, Lešetice u Příbrami

talent

Jun Wan Kim (tanečník a herec)

Kajetán Písařovic(herec)

Petra Vlachynská(scénografka)

2011

POSLEDNÍ CHVÍLE LIDSTVA, režie Katharina Schmitt, Thomas Zielinski a Alexander Riemenschneider, Pražské komorní divadlo - Divadlo Komedie

KRÁL LEAR, režie Jan Nebeský, Národní divadlo Praha

SRDCE TEMNOTY, režie D. Jařab, Pražské komorní divadlo - Divadlo Komedie

talent

JAN FRIČ (režisér)

ALEXANDER RIEMENSCHNEIDER (režisér)

DAVID TIŠER (aktivista, romista, režisér, herec)

2012

NA VĚTRNÉ HŮRCE režie Jan Mikulášek, Divadlo Petra Bezruče Ostrava

HODINA, VE KTERÉ JSME O SOBĚ NEVĚDĚLI,režie D. D. Pařízek, Pražské komorní divadlo - Divadlo Komedie

CANTOS, režie Miroslav Bambušek, Divadlo Na zábradlí

talent

ANNA KARENINOVÁ(překladatelka)

JAN MIKUŠEK(herec, zpěvák)

2013

DEN OPRIČNÍKA, režie Kamila Polívková, Studio Hrdinů

KABARET SHAKESPEARE, režie Jan Nebeský,Studio DAMÚZA

POMOCNÍK WALSER, režie Jan Nebeský, Studio Hrdinů

talent

IVAN LUPTÁK(herec)

LUKÁŠ PŘÍKAZSKÝ(herec)

BARBORA ZELNÍČKOVÁ(scénografka)

2014

ORLANDO, režie A. Petrželková, Divadelní společnost Masopust Praha v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí

CIZINEC, dramatizace Jan Mikulášek a Dora Viceníková, režie J. Mikulášek, Divadlo Na zábradlí

SVĚCENÍ JARA, Handa Gote Research & Development Praha a Pasi Mäkelä

talent

MARIE NOVÁKOVÁ(dramaturgyně)

MARTINA KRÁTKÁ(herečka)

KAI OHREM(režisér)

2015

MARBOT, režie Jan Horák a Michal Pěchouček, Studio Hrdinů

PŘÍBĚHY Z BEZPROSTŘEDNÍHO NESKUTEČNA, režie Vojtěch Bárta, Chemické divadlo ve Venuši ve Švehlovce

SEDM SAMURAJŮ, režie Anna Petrželková, Masopust v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí

talent

ŠIMON KRUPA (herec)

JAN MEDUNA (herec)

ROBERT MIKLUŠ (herec)

2016

SKUGGA BALDUR, režie K. Polívková, Studio Hrdinů

HEDA GABLEROVÁ, režie Jan Nebeský, Divadlo v Dlouhé

STOKORCOVÝ LES, režie J. Kačena, Kartel Praha

talent

MICHAL HÁBA (autor, režisér, herec)

LUCIE POLIŠENSKÁ (herečka)

PETR VANČURA (herec)

2017

MACBETH - TOO MUCH BLOOD, scénář, scéna a režie David Jařab, Divadlo Na zábradlí Praha

RACEK, režie SKUTR, Divadlo v Dlouhé

talent

MICHAL HÁBA (režisér)

JAN KAČENA (režisér)

2018

PUSTINA, režie Jan Nebeský, Divadelní spolek Jedl/Dup39

STOPY ZBLOUDILÝCH, režie Miroslav Bambušek, Divadlo X10/Dup39

talent

EVA HACUROVÁ (herčka)

DENISA BAREŠOVÁ (herečka)

CYRIL DOBRÝ (herec)

↧

Časosběrná pseudoanketa – Kateřina Dolenská

January 21, 2020, 1:34 am

≫ Next: Mikulka: Husitská trilogie (MDP - Komedie)

≪ Previous: Časosběrná pseudoanketa – Marie Zdeňková (Bílková)

Kateřina Dolenská (2007-2018)

hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

2007

Na hrázi – Divadlo Continuo, Malovice, režie: Pavel Štourač

Z knihy džunglí – Divadlo Minor, Praha, režie: Jiří Adámek

Plačky – Divadlo Archa, Praha, režie: SKUTR

Talent

Jiří Havelka

Radim Vizváry

Tomáš Mischura

2008

Obludárium – Divadlo bratří Formanů, Praha, režie: Petr Forman

Velmi společenské tance – Divadlo Disk, Praha, režie: Jiří Havelka

La finta giardiniera – Národní divadlo, Praha, režie: Ursel Herrmann, Karl-Ernst Herrmann

Talent

Petra Tejnorová

Miřenka Čechová

Vojta Švejda

2009

Oběť – Divadlo Continuo, režie: Pavel Štourač

Chaplinův proces – Spitfire Company, režie: Miřenka Čechová

Talent

Ivan Jurečka

2010

Káťa Kabanová Národní divadlo – Opera, Praha, režie: Robert Wilson

Modrovous/suovordoM – Dejvické divadlo, Praha, režie: Petra Tejnorová

NEKLAN.CZ aneb Ze Starých pověstí českých, Naivní divadlo Liberec,

režie: Jakub Vašíček

Talent

Jiří Adámek

Braňo Holiček

2011

Lebensraum – Divadlo loutek, Ostrava, režie: Marián Pecko

Zlatovláska – Divadlo Minor, Praha, režie: Kamil Žiška

Back to Bullerbyn – Amatérský loutkářský spolek Športniki, Praha/Maribor, režie: Jakub Vašíček

Talent

Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček

2012

Čarokraj, Národní divadlo, Praha, režie: Petr Forman

Gagarin, Divadlo Športniki, Praha/Maribor, režie: Jakub Vašíček

Budulínek, Naivní divadlo Liberec, režie: Michaela Homolová

Talent

Johana Vaňousová

Elena Volpi

Milan Hajn

2013

Čarodějův učeň, Národní divadlo – Balet, Praha, režie: SKUTR

Simply Clever – Divadlo Športniki Praha/Maribor, režie: Jakub Vašíček a kol.

Talent

Johana Vaňousová

2014

O beránkovi, který spadl z nebe – Naivní divadlo Liberec, režie: Michaela Homolová

Velvet Havel – Divadlo Na zábradlí Praha, režie: Jan Frič

Den osmý, Divadlo Continuo Malovice, režie: Pavel Štourač

2015

Robin Hood – Divadlo Minor Praha, režie: Lenka Vagnerová

Kauza Schwejk – Studio hrdinů Praha, režie: Dušan D. Pařízek

Filmmakeři – Jihočeské divadlo České Budějovice, režie: Janek Lesák

Talent

Bartoloměj Veselý

2016

Modrovous/Očekávání – Národní divadlo Brno – opera, režie: David Radok

Čechy leží u moře – Naivní divadlo Liberec, režie: Michaela Homolová

Dítě a kouzla – Jihočeské divadlo České Budějovice, režie: SKUTR

Talent

Jakub Maksymov, režisér

2017

Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých – Naivní divadlo Liberec, režie: Filip Homola

Krvavá svatba – Národní divadlo, Praha, režie: SKUTR

2018

Billy Budd – Národní divadlo Praha, režie: Daniel Špinar

Žluté, modrá, zelený – Naivní divadlo Liberec, režie: Filip Homola,

Talent

Milan Hajn

↧

Mikulka: Husitská trilogie (MDP - Komedie)

January 26, 2020, 2:22 am

≫ Next: Časosběrná pseudoanketa – Jan Kerbr

≪ Previous: Časosběrná pseudoanketa – Kateřina Dolenská

Občas se nějaký motiv nutkavě vrací, aniž by bylo úplně jasné, jestli je to jen náhoda nebo součást celého trendu. Třeba nápadné množství divadelních inscenací, které by bylo možné charakterizovat slovy „měli jsme skvělý nápad, ale nedokázali jsme si s ním moc přesvědčivě poradit“. Nebo ten nápad zas tak skvělý nebyl, ale tvůrci se ho nedokázali vzdát, což z hlediska výsledku vyjde skoro nastejno. Posledním příspěvkem do této škatulky se stala velmi volná adaptace historických fresek Aloise Jiráska, kterou v Komedii nastudoval slovenský režisér Lukáš Brutovský ve spolupráci s dramaturgem Miro Dachem.

Dobře vypadá nápad, řekněme, koncepční. Trojici Janů – Husa, Žižku a Roháče - představuje stále stejný herec (Vojtěch Dvořák), a to primárně v disputacích s názorovými i mocenskými protivníky. V průběhu času se nezadržitelně posouvá ke stále divočejšímu a do sebe uzavřenějšímu fanatismu. Potíž je v tom, že je to trochu průhledné, těžko se ubránit pocitu, že se vše pohybuje v kolejích, jejichž směr i cíl jsou dané až moc jasně. Tím spíš, že skoro všechno zůstává ve slovech. Na dramatické situace prakticky nedojde, a nijak pronikavě nepůsobí ani konkrétní podoba názorových střetů, navzdory evidentní snaze o proměnlivost. Objeví se tak nejrůznější žánry, od téměř psychologicky laděného dialogu až k parodované televizní debatě, ale to je spíš trochu vnějškové „ozvláštnění“ (jak se tomu občas říkává, ohavně a nepřesně).

Neméně dobře vypadá i nápad, řekněme, strukturální. Proložit dění vstupy vypravěčky, která cituje dobové materiály ve staročeštině a občas přihodí písničku. Jenže to by ty písně nesměly vyhlížet jako (neúmyslná) parodie mizerného muzikálu. A pokus o ironický odstup by se zas asi měl vyhnout tak beznadějně otřískané banalitě, jakou je spokojené popíjení piva coby znaku zbanalizovaného češství.

A konečně velmi efektní scénografická koncepce. Hraje se uvnitř nafukovacích plastových bublin, které ze všeho nejvíc připomínají futuristické kosmické stanice. Když se zadýmají kouřostrojem, vypadá to skvěle. Na průhledné stěny se dá zevnitř stříkat krev, taky dobře. Stejně tak je hezké, když na konci, po popravě Jana Roháče, vyjdou herci ven, nechají otevřený průchod a bubliny za jejich zády bezmocně splasknou. Jenže málo platné, chvíli si tu divnou věc prohlížíte se zájmem (coby originální variaci stále ještě módního „akváriového“ divadla), ale pak už si spíš říkáte, co s tím. Bubliny v lepším případě nevadí, v horším všechno uzavírají do sebe a mění tak divadelní představení v předlouhý pohled do akvária dějin. Dost možná to byl záměr, ale obávám se, že i tady chtě nechtě převážilo pouhé „ozvláštnění“.

foto www Komedie
více informací zde
o inscenaci budu mluvit na v Mozaice ČRO Vltava v úterý 28. ledna (ráno po osmé)

↧

Časosběrná pseudoanketa – Jan Kerbr

January 27, 2020, 12:14 am

≫ Next: Švejda: Domov na konci světa (Husa na provázku)

≪ Previous: Mikulka: Husitská trilogie (MDP - Komedie)

Jan Kerbr (1992-2018)

Hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět.

V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

1992

Malý pogrom v nádražním bufetu (režie Arnošt Goldflam, Divadlo Na zábradlí)

Don Juan a Faust (režie Hana Burešová, Divadlo Labyrint)

Lakomec (režie Vladimír Strnisko, Činoherní klub)

1993

Rok na vsi (režie Miroslav Krobot, Národní divadlo)

Divoká kachna (režie Ivan Rajmont, Národní divadlo)

Zpověď dítěte svého věku (režie Miroslav Krobot, Národní divadlo)

1994

Racek (režie Petr Lébl, Divadlo Na zábradlí)

Rómeo et Juliette (režie Jozef Bednárik, Národní divadlo)

Svatbičky (režie Eva Tálská, Studio Dům Brno)

Talent

Filip Blažek (herec)

Tomáš Petřík (herec)

Otto Rošetzký (herec)

1995

Sestra Úzkost (režie J. A. Pitínský, Dejvické divadlo)

Platonov (režie Ivo Krobot, Divadlo pod Palmovkou)

Cabaret (režie Petr Lébl, Divadlo Na zábradlí)

Talent

Sabina Králová (herečka)

Saša Rašilov (herec)

Ondřej Zajíc (režisér)

1996

Ritter, Dene, Voss (režie J. A. Pitínský, Divadlo Na zábradlí)

Konec hry (režie Jan Nebeský, Divadlo Komedie)

Létavý lékař (režie Hana Burešová, Divadlo Na zábradlí)

Talent

Martin Dohnal (skladatel)

Radim Kalvoda (herec)

1997

Ivanov (režie Petr Lébl, Divadlo Na zábradlí)

Hanging Man (režie Ctibor Turba, Alfréd ve dvoře)

Terezka (režie Jan Nebeský, Divadlo Komedie)

Talent

Kateřina Winterová (herečka)

Radim Kalvoda (herec)

Petr Reidinger (herec)

1998

Dido a Aeneas (režie J. A. Pitínský, Divadlo J. K. Tyla Plzeň)

Velkolepý paroháč (režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé)

Antilopa (režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Talent

Petr Krušelnický (herec)

Vasil Fridrich (herec)

1999

Divadelník (režie J. A. Pitínský, Divadlo na zábradlí)

Se mnou smrt a kůň (režie Eva Tálská, Husa na provázku Brno)

Večer tříkrálový (režie Miroslav Krobot, Dejvické divadlo)

Talent

Jana Bernášková (herečka)

Kateřina Holánová (herečka)

Václav Veselý (herec)

2000

Lady Macbeth Mcenského újezdu (režie David Radok, Národní divadlo)

Hamlet (režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Marta /Mal d´Or (režie Jan Nebeský, Divadlo Komedie)

Talent

Richard Krajčo (herec)

Jan Budař (herec)

Marek Taclík (herec)

2001

Tragická historie o doktoru Faustovi (režie Michal Dočekal, Divadlo Komedie)

Deskový statek (režie Ladislav Smoček, Činoherní klub)

Pastýřka putující k dubnu (režie Marián Pecko, Klicperovo divadlo Hradec králové)

Talent

Miroslav Krobot (herec)

Ondřej Lipovský herec)

Martin Dusbaba (herec)

2002

Tři sestry (režie Miroslav Krobot, Dejvické divadlo)

Misantrop (režie Martin Čičvák, Činoherní klub)

Sonety temné lásky (režie Viliam Dočolomanský, Farma v jeskyni)

Talent

Petra Hřebíčková (herečka)

Ondřej Novák (herec)

Alžběta Šmídová (herečka)

2003

Náměstí Hrdinů (režie Juraj Nvota, Divadlo Na zábradlí)

Idiot (režie Sergej Fedotov, Divadlo P. Bezruče Ostrava)

Stísněná 22 (režie Jiří Pokorný, Národní divadlo)

Talent

Michal Čapka (herec)

Pavla Dombrovská (režisérka)

Petr Lněnička (herec)

2004

Z cizoty (režie Jan Nebeský, Divadlo Na zábradlí)

Nora (režie J. A. Pitínský, Divadlo v 7 a půl Brno)

Impresário ze Smyrny (režie Ladislav Smoček, Činoherní klub)

Talent

Magdalena Borová (herečka)

Jan (Honza) Hájek (herec)

Jiří Vyorálek (herec)

2005

Akvabely (režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo Hradec Králové)

Kabaret Prévert-Bulis (režie Jan Borna, Divadlo v Dlouhé)

Platonov je darebák (režie Jiří Pokorný, Divadlo Na zábradlí)

Talent

Gabriela Vermelho (herečka a hudebnice)

Petr Vrběcký (herec)

Vít Herzina (herec)

2006

Hamlet (režie Miroslav Krobot, Dejvické divadlo)

Maškaráda (režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé)

Etty Hilesum (režie Jan Nebeský, Divadlo Na zábradlí)

Talent

Rostislav Novák (performer)

Tereza Vilišová (herečka)

Miloslav König (herec a zpěvák)

2007

Divá Bára (režie J. A. Pitínský, Slovácké divadlo Uherské Hradiště)

Černá díra (režie Jiří Havelka, Dejvické divadlo)

Ivanov (režie Martin Čičvák, Činoherní klub)

Talent

Albert Čuba (herec)

Viktor Dvořák (herec)

Daniel Špinar (režisér)

2008

Odcházení (režie David Radok, Divadlo Archa)

Snílci (režie Dušan Pařízek, Divadlo Komedie)

Dračí doupě (režie Karel Tománek, Dejvické divadlo)

Talent

Tomáš Dastlík (herec)

Jan Konečný (herec)

Petr Vančura (herec)

2009

Lékař své cti (režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé)

Weissenstein (režie David Jařab, Divadlo Komedie)

Měsíc na vsi (režie Radovan Lipus, Švandovo divadlo)

Talent

Michal Kern (herec)

Lucie Málková (režisérka)

Máša Málková (herečka)

2010

Muž bez minulosti (režie Miroslav Krobot, Dejvické divadlo)

Korespondence V a W (režie Jan Mikulášek, ND Brno-Reduta)

Lamento (režie Jan Nebeský, Omnimusa a Roxy NoD)

Talent

Tereza Dočkalová (herečka)

Martin Holenda (herec)

Jakub Vašíček (režisér)

2011

Polední úděl (režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé)

Moskva-Petuški (režie Tomáš Jirman, NDMS Ostrava)

Láska a peníze (režie Jan Mikulášek, Divadlo v Dlouhé)

Talent

Tereza Dočkalová (herečka)

Marek Němec (herec)

Matouš Ruml (herec)

2012

Nenápadný půvab buržoazie (režie Jan Mikulášek, ND Brno-Reduta)

Gloriana (režie Jiří Heřman, Národní divadlo)

Tichý Tarzan (režie Anna Petrželková, Husa na provázku Brno)

Talent

Milan Hajn (herec)

Tomáš Kobr (herec)

Teresa Branna (herečka)

2013

Ruská zavařenina (režie Ivan Rajmont, Aréna Ostrava)

Hamlet (režie Daniel Špinar, Švandovo divadlo)

Magor (režie Ivo Krobot, Divadlo U stolu Brno)

Talent

Patrik Děrgel (herec)

Marek Adamczyk (herec)

Šimon Dominik (režisér)

2014

Maryša (režie Lukáš Brutovský, HaDivadlo Brno)

Pád Arkuna (režie Jiří Heřman, Národní divadlo)

Dolls (režie Rostislav Novák, La Putyka)

Talent

Marie Poulová (herečka)

Martin Donutil (herec)

Robert Finta (herec)

2015

Lidská tragikomedie (režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé)

Dvojí domov (režie Jan Nebeský, NoD Roxy)

Libozvuky (režie Jiří Adámek, Divadlo Minor)

Talent

Štěpán Kozub (herec)

Adam Svozil (režisér)

Lukáš Pečenka (režisér)

2016

Vzkříšení (režie Michal Vajdička, Dejvické divadlo)

Oblomov (režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé)

Nepřítel lidu (režie Zdeněk Dušek, Slovácké divadlo Uherské Hradiště)

Talent

Daniel Krejčík (herec)

Šimon Krupa (herec)

Matěj Anděl (herec)

2017

Jsou místa oblíbená tmou... (režie Filip Homola, Naivní divadlo Liberec)

Dynastie (režie Michal Dočekal, Husa na provázku Brno)

Hrabě Ory (režie Lenka Flory, opera Národního divadla Brno)

Talent

Johana Matoušková (herečka)

Lukáš Adam (herec a zpěvák)

Tomáš Havlínek (herec)

2018

Mýcení (režie Jan Mikulášek, Divadlo Na zábradlí)

Billy Bud (režie Daniel Špinar, Národní divadlo)

Pustina (režie Jan Nebeský, spolek Jedl)

Talent

Zuzana Truplová (herečka)

Adam Ernest (herec)

Jakub Burýšek (herec)

↧

Švejda: Domov na konci světa (Husa na provázku)

January 27, 2020, 1:03 am

≫ Next: Mikulka: Kočkožrout (Švandovo divadlo)

≪ Previous: Časosběrná pseudoanketa – Jan Kerbr

Konstrukcí (označení příběh by bylo nemístné), na níž se v Domovu na konci světa navěšuje téma stárnutí a umírání v dnešní společnosti, je schéma ne nepodobné z Přeletu nad kukaččím hnízdem. V domově seniorů, řídícího se ideou co nejzdravějšího stáří (rozuměj přeneseně "života, který nemyslí na smrt"), vládne pevnou (totalitní) rukou "vrchní sestra" (Ivana Hloužková). Jejím praktikám se postaví nově příchozí uklízečka (Sylva Krupanská), která "zřízence ústavu" nakonec de facto přivede ke vzpouře. (Do kontrastu ke světu "idealizovaného stáří" inscenátoři pak ještě staví dokumentární zvukové nahrávky, ve kterých staří lidé autenticky hovoří o svém životě.)

Tělem inscenace jsou ovšem "obrazy ze života starých lidí v ústavu a nejen v něm". Dramaturgyně Kateřina Menclerová spolu s kolektivem předkládají různé důvěrně známé situace (děti se hádají nad nemohoucím stařečkem, kde se ho ujme; dcera vyčítá svému špatně slyšícímu otci, že má nahlas puštěnou televizi; senilní stařenka peče svému synovi, který již dávno zemřel, večeři; skupina starých lidí trénuje paměť apod.) - ovšem zoufale banálně, bez jediného opravdového nápadu (příznačně: pokud tvůrci použijí ukázku z jiného díla na dané téma, např. z Hrabalova textu, ihned to alespoň trochu křísne). Výsledkem je řídký scénář s konstrukcí, která působí velice chatrně, a režie, která se nemá o co opřít, a tak mele naprázdno: obrazotvorná Davidová (za vydatného přispění neméně kreativní Petry Vlachynské coby autorky kostýmů) buď našlehává ornamenty, které si vymyslela, a nebo se uchyluje k pouhému ilustrování textu.
V Domovu na konci světa selhala, řekl bych, především dramaturgie. Tak nepovedenou inscenaci už jsem v Huse na provázku dlouho neviděl.
Premiéra inscenace 17. ledna 2020. Více informací o inscenaci zde.

↧

Mikulka: Kočkožrout (Švandovo divadlo)

January 28, 2020, 12:50 am

≫ Next: Švejda: Elefantazie (Městská divadla pražská - ABC)

≪ Previous: Švejda: Domov na konci světa (Husa na provázku)

Existují divadelní inscenace, u kterých si stačí přečíst anotaci a pak přímo na místě v divadle vidět nějakých pět minut akce. Zbytek je jaksi navíc. Přesně tohle je případ Kočkožrouta, variace na Fassbinderovu hru (a film), která je nově k vidění ve studiu Švandova divadla v nastudování Jana Holce.

Do bavorské vesnice přijede řecký gastarbeiter, jenž se líbí místním ženám a leze na nervy místním xenofobním loserům. Ti jej po nějaké době surově zmlátí, načež onen muž odejde pryč. Že jsou místní neschopní, primitivní, plní nenávisti a že obelhávají sami sebe i jiné, jak to jen jde, je jasné po úvodních pěti minutách. Nic víc se o těch lidech, o jejich motivacích, o mechanismu nenávisti nebo o čemkoli jiném z představení zjistit nedá. Kýžený přesah k současné české situaci zůstává ve své zcela nijaké obecnosti na úrovní zbožného přání (ano, jistě: i v současném Česku je nepochybně mnoho primitivů, kteří si vybíjejí zlost a frustraci na každém, kdo je jiný).

Celé je to zahaleno do zoufale nenápaditého (rádoby)groteskního hávu, přičemž si režie ani herci nejspíš nejsou tak docela jistí, jestli chtěli nabídnout spíš stylizovanou grotesku se zpěvy nebo žertovný rej barvitých figurek vesnických tupců a závistivých žen. Proč se do toho všeho motá loutka v životní velikosti, Bůh suď, nic smysluplného se s ní během představení nestane. Stejně tak zůstává záhadou, proč v závěru představení přejede na pozadí scény velká kabinová lanovka (ano, jistě: všichni víme, že v Bavorsku mají Alpy).

Když inscenaci chybí elementární koncepce, atmosféra a především cokoli, co by alespoň vzdáleně vykazovalo nějaký divadelní šmrnc, dobré úmysly a jednotlivé nápady – zvláště pak nápady výše popsaného druhu – to nezachrání. Stručně a bez servítků: Kočkožrout je z hlediska divadla promarněná energie, z hlediska diváků ztráta času.

více informací zde
o inscenaci budu mluvit v Mozaice ČRO Vltava v pondělí 3. února (ráno po osmé)
foto M. Hančovský

↧

Švejda: Elefantazie (Městská divadla pražská - ABC)

February 3, 2020, 12:58 pm

≫ Next: Časosběrná pseudoanketa – Karel Král

≪ Previous: Mikulka: Kočkožrout (Švandovo divadlo)

Městská divadla pražská vsadila uprostřed sezony na své hlavní scéně, v divadle ABC, na jistotu a po provozně provedené Smrti obchodního cestujícíhos Miroslavem Donutilem v hlavní roli zařadila muzikálový kýč Elefantazie, vytvořený osvědčeným autorským triem David Drábek (scénář + režie) - Darek Král (hudba) - Tomáš Belko (texty písní), hlavním lákadlem je tentokrát charismatická popová hvězda Tomáš Klus.

Instantní cukerínová hudba burácí a vlísává se jak má, verše typu "láska - páska" spolehlivě tepou, příběh s "přesahem" (oslava special people jako je právě sloní muž Joseph Merrick nebo jeho kamarád Gándhí) dojímá, baví (obvyklou porcí Drábkových hlášek) i vede (svými hlubokými moudrostmi) k patřičnému zamyšlení... Vše je na svém místě. Tomu také ostatně odpovídalo vřelé přijetí premiérového publika.
Vlastně by bylo zbytečné ztrácet nad tímto titulem nějaké slovo. Jen by se možná slušelo vedení MDP upozornit, že se Elefantazií (jakož i Smrtí obchodního cestujícího) vlastně dost přiblížilo produkci předchozího vedení, vůči němuž se při svém nástupu tak vehementně vymezovalo. Ale chápu: člověk míní, časy mění a sál s mnoha sedadly je potřeba naplnit.
Premiéra inscenace 1. února 2020. Více informací o inscenaci zde.

↧

Časosběrná pseudoanketa – Karel Král

February 5, 2020, 2:39 am

≫ Next: Švejda: Homo 40 (Divadlo Letí - Vila Štvanice)

≪ Previous: Švejda: Elefantazie (Městská divadla pražská - ABC)

Karel Král (1992-2018)

1992: - Carroll: Alenka v říši divů za zrcadlem, režie Eva Tálská, Divadlo Husa na provázku

- Dorst: Fernando Krapp mi napsal dopis, režie Petr Lébl, Divadlo Labyrint

- Grabbe: Don Juan a Faust, režie Hana Burešová, Divadlo Labyrint

David a kol.: Hvězdy na vrbě, režie Karel David, HaDivadlo (*hlas mimo soutěž pro inscenaci z minulé sezóny)

1993: - Genet: Služky, režie P.Lébl, Divadlo Na zábradlí

- Mráz: Silná v zoologii, režie J.A.Pitínský, Divadlo Na zábradlí

- Turba: Giro di vita, režie Ctibor Turba, Studio Kaple a Hebbel Theater

1994: - Čechov: Racek, režie P.Lébl, Divadlo Na zábradlí

- Morgenstern: Šibeniční písně, režie E.Tálská, Divadlo Husa na provázku

- Stroupežnický: Naši naši furianti, režie P.Lébl, Divadlo Na zábradlí

talent: Magdalena Sidonová (herečka)

1995: - Gogol: Revizor, režie P.Lébl, Divadlo Na zábradlí

- Sestra úzkost, scénář a režie J.A.Pitínský, Dejvické divadlo

- Synge: Hrdina západu, režie P.Lébl, Divadlo Na zábradlí

talent: Jakub Krofta (režisér), Zuzana Stivínová (herečka), Jan Vondráček (herec),

1996: - Beckett: Konec hry,režie Jan Nebeský, Divadlo Komedie

- Bernhard: Ritter, Dene, Voss, režie J.A.Pitínský, Divadlo Na zábradlí

- Strauss: Růžový kavalír, režie Juraj Herz, dirigent Jiří Kout, Národní divadlo

talent: Martin Dohnal (skladatel), Lilian Malkina (herečka - Za skvělou Horačku… v té roli jsem jí viděl poprvé.), Pavla Tomicová (herečka),

1997: - Čechov: Ivanov, režie P.Lébl, Divadlo Na zábradlí

- Hanging Man, na základě experimentálních studií C.Turby, Alfred ve dvoře a MIME-centrum Berlin

talent: Anna Hlavicová-Bendová (herečka: Marjánka – Prezidentky, Divadlo na Prahu), Theodora Remundová (herečka)

1998: - Bojčev: Plukovník Pták, režie P.Lébl, Divadlo Na zábradlí

- Peřinová: Tři zlatí vlasy děda Vševěda, režie Josef Krofta, Divadlo Drak

- Purcell: Dido a Aeneas,, režie J.A.Pitínský, dirigent Vojtěch Spurný, Divadlo J.K.Tyla Plzeň

talent: Jaroslav Achab Heidler (ředitel a překladatel - Jeho živé překlady a úpravy textů jsou důležitou součástí tvorby ústeckého Činoherního studia.), Petr Krušelnický (herec)

1999: - Bernhard: Divadelník, režie J.A.Pitínský, Divadlo Na zábradlí

- Ghelderode: Škola šašků, režie Peter Scherhaufer, Divadlo Husa na provázku

- Mrštíkovi: Maryša – po pravdě však Mařka, režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo Hradec Králové

talent: Simona Babčáková (herečka), Andrea Marečková (herečka - Zpívá v Maryše tak čistě, až jsem zaváhal, zda nejde o playback. V tomto směru není sama.), Petra Výtvarová (herečka - Protože je nejen přesvědčivá moravská potvora v Maryše, ale i pěkně bubnuje.)

2000: - Gončarov: Oblomov, režie Miroslav Krobot, Dejvické divadlo

- Marta (Mal d´Or), režie J.Nebeský, Divadlo Komedie

- Šostakovič: Lady Macbeth Mcenského újezdu, režie David Radok, dirigent František Preisler ml., Národní divadlo

talent: Lenka Krobotová (herečka)

2001: - Carrière: Terasa, režie Jiří Pokorný, Divadlo Na zábradlí

- Marlowe:Tragická historie o doktoru Faustovi, režie Michal Dočekal, Divadlo Komedie

- Tobiáš. Nebeský, Dohnal: Je suis, režie J.Nebeský, Divadlo Na zábradlí

talent: Miroslav Krobot (herec - Moc se mi líbil jeho něžně-buldočí výraz. Je to role (Otec v Příbězích obyčejného šílenství) šitá na míru… nebo míra na roli. Aby to ale nevypadalo na pouhou legraci, dodávám, že v jiných zemích není slovo talent jen označením pro nadějné začátečníky.), Pavel Šimák (režisér), Thomas Zielinski (režisér Pan Zielinski, student, trumfnul ospalé praktiky, když si vybral, přeložil a s velkým citem zinscenoval jednu ze zvláště pozoruhodných současných her (Rodinné příběhy Biljany Srbljanović.)

2002: - Čechov: Racek, režie V.Morávek, Klicperovo divadlo Hradec Králové

- Janáček:Osud, režie Robert Wilson, dirigent Jiří Bělohlávek, Národní divadlo

- Turrini: Hotovo, konec!, režie Martin Porubjak, Národní divadlo

talent: Ondřej Sokol (překladatel, režisér a herec)

2003: - Bernhard:Náměstí hrdinů, režie Juraj Nvota, Divadlo Na zábradlí

- Müller: Hamlet – stroj,režie Tomáš Svoboda, Národní divadlo (Bouda)

- Volánková: Stísněná 22, režie J.Pokorný, Národní divadlo

talent: Martin Heřman Frys (performer - Umí divadlo bez scénických kouzel a rekvizit, to staré a jednoduché, ve kterém jsou hlavní herec a fantazie.)

2004: - Dostojevskij, Kovalčuk: Kníže Myškin je idiot, režie V.Morávek, Divadlo Husa na provázku

- Ibsen: Nora, režie J.A.Pitínský, Divadlo v 7 a půl

- Jandl:Z cizoty, režie J.Nebeský, Divadlo Na zábradlí

2005: - Čechov: Platonov je darebák,režie J.Pokorný, Divadlo Na zábradlí

Nikl: Tanec hraček, Petr Nikl, Divadlo Archa

- Radok, Kroutvor: Popis jednoho zápasu, režie David Radok,

talent: Ladislav Hampl (herec), Jana Plodková (herečka), Petr Vrběcký (herec),

2006: - Dostojevskij, Scherhaufer, Pitínský: Bratři Karamazovi- Vzkříšení, režieV.Morávek, Divadlo Husa na provázku

- Dvořák, Nesveda, Vašíček: Tři mušketýři, režie Tomáš Dvořák, Divadlo Alfa

- Mozart: La Clemenza di Tito,režie Ersel a Karl-Ernst Herrmannovi, dirigent Jan Chalupecký, Národní divadlo

talent: Martha Issová (herečka)

2007: - Hůlová, Čermáková: Česká pornografie, režie Voktorie Čermáková, Divadelní studio Továrna

- Kafka, Pařízek: Proces, režie D.D.Pařízek, Pražské komorní divadlo – Divadlo Komedie

- Walczak: Pískoviště,režie J.Pokorný, Divadlo Na zábradlí

talent: Viktorie Čermáková (režisérka), Václav Jakoubek (herec)

2008: - Arsenjev, Švábová, Forman: Obludárium, režie Petr Forman, Divadlo bratří Formanů

- Březina, Nekvasil: Zítra se bude…, režie Jiří Nekvasil, Národní divadlo

- Havelka a HaDi: Indián v ohrožení, režie Jiří Havelka, HaDivadlo

Talent: Miloslav König (herec, zpěvák), Štěpán Pácl (režisér),

2009: - Martinů: Hry o Marii,režie Jiří Heřman, dirigent Jiří Bělohlávek, Národní divadlo

- Novák: La Putyka,režie a koncepce Rosťa Novák, SKUTR a kolektiv, La FabrikaPraha

- Peřinová: Labutí jezírko, režie T.Dvořák, Naivní divadlo Liberec

talent: Vojtěch Dyk (herec, zpěvák: Opravdu velký a nepochybný talent. Bylo by škoda, kdyby ho divadlo národně otrávilo, kdyby emigroval zcela do muziky… a kdyby v ní - nedej bože - zgottovatěl.), Vítek Peřina (dramatik, autor, herec)

2010: - Čapek: Věc Makropulos,režie Robert Wilson, Národní divadlo

- Janáček: Káťa Kabanová, režie Robert Wilson, dirigent Tomáš Netopil, Národní divadlo

- Marber: Dealer’s Choice, režie Jiří Pokorný, Dejvické divadlo

2011: - Glass: Les enfants terribles, režie Alice Nellis, dirigent Petr Kofroň, Národní divadlo

- Kelly: Láska a peníze, režie Jan Mikulášek, Divadlo v Dlouhé

- Shakespeare: Jak se vám líbí, režie David Radok, Jihočeské divadlo České Budějovice - Otáčivé hlediště Český Krumlov

talent: Martina Krátká (herečka), Jakub Vašíček a Tomáš Jarkovský (dvojice režisér a dramaturg)

2012:- Ivanović, Arsenjev, Forman: Čarokraj, režie Petr Forman, Národní divadlo

- Petrů, Kryštof: Tichý Tarzan,režie Anna Petrželková, Divadlo Husa na provázku

- Welsh, Majling: Ucpanej systém, režie Michal Vajdička, Dejvické divadlo

talent: Votěch Fülep (herec-akrobat), Tomáš Hájek (režisér, výtvarník, herec), Vít Peřina (autor, dramaturg)

2013:- Čechov: Racek, režie Michal Vajdička, Dejvické divadlo

- Ibsen: Eyolfek, režie Jan Nebeský, Divadlo v Dlouhé

- O’Rowe: Terminus,režie Marek Němec, Divadelní spolek Kašpar

talent: Veronika Kubařová (herečka), Marek Němec (režisér)

2014:- Camus, Mikulášek: Cizinec,režie Jan Mikulášek, Divadlo Na zábradlí

- Shaffer: Amadeus,režie Martin Čičvák, Divadlo na Vinohradech

- SKUTR a další: Bouře… je v každém z nás,režie SKUTR, STK Theatre Concept

talent: Jakub Folvarčný (herec)

2015:- Adámek a kol.: Libozvuky, režie Jiří Adámek, Divadlo Minor

- Handa Gote Research & Development: Mutus Liber,Handa Gote Research & Development

- Klíma: Lidská tragikomedie, režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé

2016:- Doubt: Vzkříšení, režie Michal Vajdička, Dejvické divadlo

- Smolka, Adámek: Bludiště seznamů,režie Jiří Adámek, Boca Loca Lab

- Spitfire Company a Orchestr Berg: Constellations I., koncept a režie Petr Boháč, Spitfire Company

talent: Tomáš Dianiška (autor, režisér, herec)

2017:- Alexijevičová, Čechová, Boháč: Konec…člověka. Doba z druhé ruky,režie Miřenka Čechová a Petr Boháč, Spitfire Company

- Jsou místa oblíbená tmou... , předloha Judith Schalansky, režie Filip Homola, Naivní divadlo Liberec

talent: Michal Hába (režisér), Inga Mikshina (tanečnice)

2018: - Acher:Sternenhoch,režie Michal Dočekal, dirigent Petr Kofroň, Národní divadlo

- Britten: Billy Budd, režie Daniel Špinar, hudební nastudování Christopher Ward, Národní divadlo

- Kylián: Mosty času, choreografie Jiří Kylián, Národní divadlo

talent: Tereza Marečková (herečka, zpěvačka, muzikantka), Sára Arnsteinová (herečka), Anna Schmidtmajerová (herečka)

↧

Švejda: Homo 40 (Divadlo Letí - Vila Štvanice)

February 8, 2020, 5:25 am

≫ Next: Mikulka: Se prendre (festival Cirkopolis)

≪ Previous: Časosběrná pseudoanketa – Karel Král

Loni Jan Frič prostřednictvím Burnout aneb Vyhoř!a letos Daniel Špinar pomocí Homo 40 rekapitulují, autorskými inscenacemi, svůj život.
Spolužáci z DAMU a dnes kolegové z Národního vytvořili kdysi na škole ročníkové práce, které se pod názvem Mužské záležitosti hrály společně. Špinarovo Homo 06 bylo zajímavější - především tím, že bylo patrné, že Špinar za ten studentsky "nakopnutý" a neučesaný sled krátkých a rozmanitých obrazů ze života jednoho gaye osobně "ručí", že se jej osobně dotýká.

Nyní jako by se karta obrátila. V Burnout, probírajícím zprvu nezávazně a s postupujícím časem stále depresivněji pocity životního vyhoření dnešních třicátníků, za inscenaci "ručí" Jan Frič - a to dokonce i svou hereckou účastí - a Daniel Špinar v Homo 40 předvádí jen sled vizuálně pozlátkových, tematicky monotónních, statických a stopáží silně přetažených výjevů, které se drží na pouhém povrchu, u úmorného popisu, a hlubší vryp do komunity gayů - čtyřicátníků, kteří se točí v bludném kruhu příležitostných vztahů (zejména díky mobilní seznamovací aplikaci Grindr), neposkytuje. (Inscenaci naštěstí zachraňují Tomáš Kobr a Michal Kern energickými, dobře z reality odpozorovanými a lehce komicky nadsazenými hereckými výkony.)
Škoda. I tak jde ale, po více jak třinácti letech, o zajímavou konfrontaci.
Premiéra 21. ledna 2020. Více informací o inscenaci zde.
Recenze vyjde v Lidových novinách.

↧

Mikulka: Se prendre (festival Cirkopolis)

February 9, 2020, 5:26 am

≫ Next: Dubský: Protokol (Národní divadlo Brno)

≪ Previous: Švejda: Homo 40 (Divadlo Letí - Vila Štvanice)

Za mořskou pannou na Vinohrady

Bytové divadlo a vůbec různé domácí kulturní akce zažívají v posledních letech nenápadnou renesanci. Doma se dá samozřejmě uspořádat ledacos, ale bytový nový cirkus, to je opravdové novum. Tedy alespoň pro mne. V rámci festivalu Cirkopolis si lze tohoto nezvyklého jevu užít v nejmenovaném měšťanském prvorepublikovém bytě kousek od Míráku (a to denně až do příští soboty).

Kanaďané Claudel Doucet a Cooper Lee Smith pojmenovali svou inscenaci Se prendre, tedy zhruba „sbližovat se“, a opravdu je to dílko ze škatulky, které se v činohře říkává vztahovka. Dvojice se nesměle, váhavě a trochu dýchavičně ohledává, sbližuje a pak s různými zádrhely spolupobývá. V tomto smyslu nic mimořádně překvapivého, podstatnější je, že inscenace dokáže proměnit v hlavní přednost to, co bývá v novém cirkusu častým kamenem úrazu: párová akrobacie není pouhým sledem efektních čísel, ale především výrazovým prostředkem. Nevypráví se sice jasně srozumitelný příběh ale příběh tu tušit lze - a hlavním nositelem emocí je právě fyzická akce. Vše umocňuje to, že diváci mají peripetie jednoho vztahu doslova před sebou, v nezvykle intimním, nedivadelním prostředí.

Oba performeři přitom dokazují nejen technickou zdatnost, ta se ostatně na této úrovní předpokládá, ale také cit pro rytmus, schopnost pracovat s atmosférou a navíc i velmi slušnou dávku smyslu pro humor a absurditu. Hned v úvodní, ryze akrobatické scéně (celkem jich bylo pět, každá v jiné místnosti) se pouštějí do stále komplikovanějších interakcí, což doprovázejí stále cílenějším otázkami: Jaké je tvé telefonní číslo? Máš bratra? Máš rád rostliny? Věříš na mořské panny? Přičemž dojde nejen na rozechvělé „stoupání vzhůru po těle partnera“, ale třeba i na chůzi po stropě nebo jiné radovánky tohoto typu.

Svůj význam mělo i přitakání na poslední zdánlivě nesmyslnou otázku. Aniž by to bylo výslovně řečeno, klidně to mohl být i příběh mořské bytosti (nebo bytostí) tohoto druhu: hned následující scéna založená na pomalých plavných pohybech se odehrávala v pokoji plném prosvěcovaného dýmu, později došlo dokonce i na výstup ve vaně s vodou. A celé představení skončí tím, že performeři - oblečení pouze do plavek - pobíhají venku po ulici mezi zmatenými chodci a nevěřícně zírajícími řidiči.

V každém případě: Se prendre není pouze kuriozitou či praktickým důkazem, jak nezvyklé podoby může současný cirkus nabývat, ale plnohodnotnou komorní inscenací. Výsledkem je zážitek, který si nijak nezadá s tím, co nabízejí hvězdy, za kterými se v Praze chodívá do šapitó na Letnou nebo na smíchovskou náplavku. Další zářez na beztak už docela úctyhodně rozryté dramaturgické pažbě festivalu Cirkopolis.

více informací zde
foto David Konečný

↧

Dubský: Protokol (Národní divadlo Brno)

February 20, 2020, 5:17 am

≫ Next: Švejda: Koncové světlo (Národní divadlo - Nová scéna)

≪ Previous: Mikulka: Se prendre (festival Cirkopolis)

Je potěšující vidět, že slova vedení brněnského Národního divadla o uvádění současných her se daří naplňovat i v dramaturgickém plánu. Nová hra Tracyho Lettse se tak do Brna dostává jen necelé tři roky po své premiéře v Chicagu, přičemž na Broadwayi je „opening night“ v plánu teprve v březnu. Bohužel Protokol nedosahuje takových kvalit jako autorovy nejslavnější kusy Zabiják Joe a Srpen v zemi indiánů.

Zdá se, že celá hra vznikla tak trochu à la these. Letts ví, co chce říct, sdělení není banální, ale dost dlouho trvá, než se k němu dopracuje. Americký dramatik poukazuje na to, jak může být historie zneužívána k budování obrazu vlastního společenství a kolik falše a přetvářky je často nutné k udržení takového odkazu. Hádám, že v USA může vzbuzovat kontroverze připomenutí krvavé historie vztahů s původními obyvateli kontinentu, ale témata devalvace hodnot a politické manipulace dělají hru dostatečně srozumitelnou i mimo americký kontinent. Mechanismy lokální politiky se zase tolik neliší.

První polovina brněnské inscenace se dost vleče. Víme, že na minulém zasedání městské rady se stalo cosi závažného, kvůli čemu musel jeden z radních ve své funkci skončit. Chybějící protokol z jednání ale znemožňuje novému radnímu Peelovi (Vojtěch Blahuta), který se posledního zasedání neúčastnil, zjistit, kde byl vlastně problém. Než dojde k očekávanému prozrazení průběhu minulého jednání, vyplňuje čas jakási univerzální komunální satira – radní řeší malicherné problémy, kšeftují s podporou jednotlivých projektů ve stylu: „já ti to odsouhlasím, když příště zvedneš ruku pro moji věc“. Během těchto epizod se tak vyjevují jejich charakterové vlastnosti - od zdatného technologa moci starostu Superbu v podání Martina Slámy přes arogantního Breedinga Petra Bláhy až po na prášcích závislou a k realitě zcela netečnou paní Matzovou Moniky Maláčové.

Když už ale konečně dojde na jádro věci, dokáže režisér Martin Glaser vytvořit silné jevištní obrazy. Především závěrečný fantaskní rituál, kdy se radní objevují v bílém spodním prádle, namáčejí si ruce do krve a v divošském tanci stvrzují svou příslušnost ke komunitě. Mladý Peel nakonec podléhá a stává se součástí tohoto davu. Nejspíš si vzal k srdci jednu z replik starosty Superby: „Toto je náš systém a vy můžete pracovat buď zevnitř, anebo zvenku. Určitě zjistíte, že změnám se napomáhá lépe zevnitř.“

LUKÁŠ DUBSKÝ

foto Patrik Borecký
více zde

↧

Švejda: Koncové světlo (Národní divadlo - Nová scéna)

February 27, 2020, 3:58 pm

≫ Next: Mikulka: Koncové světlo (Národní divadlo)

≪ Previous: Dubský: Protokol (Národní divadlo Brno)

Fričovo a Tošovského Konečné světlo začíná smrtí ženy a jejím následným putováním kamsi (za asistence "nadpozemských" bytostí). Putování Tošovský (scénář s kolektivem + dramaturgie) vede jako proud meditativní poezie, v němž si vypomáhá citováním nejrůznějších děl - a inscenace se v těchto pasážích velice podobá nedávno uvedenému, tematicky vlastně blízkému Domovu na konci světa Husy na provázku: scénář postrádá jakýkoliv podnětnější nápad, jeho dramatický potenciál je nulový, vše splývá v tok hlubokomyslně se tvářících banalit - a režii nezbývá než vařit z ničeho: tu jen tak ironicky shazuje, tu nasadí chytlavější rastr (prostředí diskotéky, letadla), tu je efektně obrazoborecká.

foto Patrik Borecký

To nejhorší ale přijde až v okamžiku, kdy tvůrci vyprávění překlopí z individuálního do celospolečenského a hrdinka se de facto stává symbolem naší planety, která vlivem surovinového rabování také prochází jakousi smrtí. Tošovský se tu pustí do angažovaného poetizujícího žvanění, které si svou primitivností v ničem nezadá s odstrašujícím Proslovem k národuna téže scéně (sotva asi bude náhoda, že i pod ní je podepsán jako dramaturg) - a Fričova režie, která to teprve nyní opravdu pořádně "rozbalí" (pulsuje dunivě hudbou, světly, projekcemi až do jakéhosi surrealistického mixu), to nezachrání.

V závěru se Konečné světlo zase vrátí do intimní polohy - a dospěje k vcelku očekávatelnému sdělení, že "smrtí nic nekončí"...

Uff. Jestli tohle celé mysleli tvůrci smrtelně vážně, tak potěš pánbůh.
Premiéra inscenace 27. a 28. února 2020. Více informací o inscenaci zde.

↧